Paradoxy výročí

Tak se nám pěkně seběhl kalendář s novinovými titulky. Slavíme na jedné straně, nadáváme na druhé a celé je to trochu podivné.

V den 600. výročí upálení Jana Husa, který umřel za SVOU pravdu, Řekové odhlasovali také nepochopitelné JEJICH referendum bez ohledu na to, co se stane dál. Na jedné straně bychom měli podle duchu oslav takový boj a důslednost obdivovat, na druhou stranu na čerstvém příběhu vidíme, že to je blbost a že tak se svět těžko změní (navíc to asi dost pálí).
Trvání na jednostranné pravdě je dlouhodobě mnohem méně účinnější než vyjednávání a ochota naslouchat. Neplést s ohýbáním zad. 
Rozdíl je nezřetelný, možná viditelný až po 600 letech?

Dnes je 1152. výročí příchodu Cyrila a Metoděje. Jak komické, že oba přišli ze Soluně... není to až příliš odvážné v době maket šibenic na ulicích připomínat kulturní přínos imigrantů a navíc z Řecka? Dokonce s nimi spojovat základy naší státnosti, proboha, vždyť ta státnost (co to je?) je naše, naše, naše... Možná byli naši předci tolerantnější nebo to vše bylo možné jen proto, že přišli bez dětí a manželek (tak církev, že ano...) a tím si je nikdo nepletl s bojovníky?
Ale zase to jejich zapálení pro víru bylo přece jen radikální.

.